Ať nebe spadne

6. února 2013 v 17:01 | רנטה
Tohle je konec
Zadrž dech a napočítej do deseti
Pociť, jak se země hýbe a pak
poslouchej, jak moje srdce znovu puká
__________________________________________________________________________________
Sebrali mi sen. Můj krásný velký, velký sen. Sprostě mě o něj okradli a ještě mě donutili se na to dívat. Umírat strachy o ten sen a nechat mý srdce pukat žalem, že to nejsem já. Nebylo to fér, já to měla být, ta co tam půjde a to všechno zvládne, já měla být ta, které budou tleskat a gratulovat, já to měla být, já. Byl to můj sen, tak proč mi ho vzali, proč teď, když to bylo to, co jsem tak chtěla, a to, čeho se snad nikdy nedočkám. Pořád mi to říkají, předsouvají přede mnou mrkev jako oslovi, abych náklad táhla dál s výhlídkou svého snu, a potom? Potom se ten sen zase posune o kus dál, a takhle pořád a pořád. Jednoho dne to nechám být, a vím, že teď to není, protože ať chci nebo ne, pořád se tam vidím, jak to zvládám, všichni ke mně obdivně vzhlíží, už nejsem jen pěšák a můžu jít s hrdě vztyčenou hlavou. Nebudou mi říkat, co dělám špatně nebo co bych měla dělat líp, naprosto bezvýznamní lidé, kteřích si ani za mák nevážím, protože vím, že i já svedu víc než oni, lidi, kteřím nevěřím, protože ze sebe akorát dělají víc, než sami jsou a hrají si na důležité, přestože já sama nejlíp vím, co můžu a co ne.
Pořád s ním, že tam budu, nemůžu se toho zbavit, že tam sedím, přede mnou on, který na mě kývne, že můžu začít, já naposledy vydechnu, položím tam ruce a začnu. Oni se přidají, a bude to prostě přesně ono, to, co si celý život přeju, přesně to, jak jsem to chtěla mít. Na velkém honosném místě, a nakonec za mnou všichni přijdou, s květinama, a já budu šťastná jako snad nikdy ne.
Sakra, chybí mi to.

Protože tohle je konec
Utopila jsem se a snila o této chvíli
Promlčelo se, co jsem dlužila,
uchvácena emocemi jsem odcizena

Těším se na další velkou chvíli, kdy tam zase přijde jen El., protože ona se uráčela přijít a i kdyby ne, vím, že ona by mi vědět dala. Sakra, Es., jak ty si mě strašně moc naštvala.
Prostě, nemůžu se dočkat další takové chvíle, s novým programem, novými lidmi, jen ten základ zůstane stejný, protože my jsme prostě jedna velká rodina. Když je ten jeden za dveřmi, a slyšíme ho, všichni sedíme nalepení na ten kus dřeva, co nás od něj dělí, dýcháme za něj, modlíme se, kácíme se jeden na druhého, pevně se objímáme, když se to všechno zvládne. Tohle je krásný život a já lituju ty, kteří tohle nikdy nepoznají, protože teď je to to jediné, co mě drží při životě. Nevím, co bych si bez toho počala. Připadala bych si ještě tuctovější, nahraditelnější. Takhle je to alespoň nějaká vyjmečnost, když víš, že tomu druhému je zle, prostě se sebereš a jdeš ho obejmout, nebo jdeš dolů a koupíš mu kolu a když se k tobě přidá kamarád, tak mu tu kolu prostě koupíš taky, a žádný vrácení peněz, prostě to ber jako dárek.
Když vím, že on je teď někde v Brně a čeká na to, až zažije jednu hodně velkou věc, když nikdo nemá tušení, jak to všechno dopadne, všem je nám na omdlení.. je to těžký, strašně těžký, vydržet ten nápor a nezhroutit se, vydržet všechnu tu tíhu zodpovědnosti, ale pak? Je to krásný, vědět, že zatímco ostatní dělaj nějaký sračky nebo prostě zvrací nějaký kydy do počítače (jako právě já), do deníku nebo kam, jak jsou nešťastný a nevyznají se sami v sobě, je hezký vědět, že přesto, že je vám někdy strašně smutno a jste sami, dovedete i ostatním přivést radost, uvést je do rozpaků a prostě vytvářet něco krásného. Něco, co ostatní nedovedou.

Kam jdeš ty, tam jdu já
Co vidíš ty, vidím já
Vím, že nikdy nebudu jen svá
Tvé náruče plné lásky
Udržující mě v bezpečí
Podej mi ruku
A povstaneme

Oproti tomuhle prostě nenávidím školu, ta hrozná rutina, kdy jde každýmu jen o známky. Oproti tomuhle nesnáším naší třídu, která do sebe pořád leda tak rejpe, nenávidí se nebo spolu každý s každým nemluví. Oproti tomuhle nenávidím ty primitivní vztahy, ať už své nebo ostatních, kdy jde jen o povrchnosti jen o to, s někým být. Oproti tomuhle nesnáším okolní svět, chtěla bych být jen a jen tam, kde vím, že jsem potřebná, kde si mě lidé váží a nevidí jen jako kus masa, jednu z hlav, která se řine davem s třídnicí v ruce. Nechci už být tam, kde vím, že jsem všem ukradená, nebaví mě to, jsem tam k ničemu a kdybych tam nebyla (a to že jsem tam poslední dobou fakt skoro nebyla), nikdo by si toho ani nevšiml. Nikomu nevadím, jde jen o kolektiv lidi, kteří spolu musí být, ale nechtějí být. K čemu to je, třídní soudržnost, která stejně nesoudrží? Nedává to smysl.
Začneme při konci světa
Tisíce mil a hvězd vzdálených
Kde se světy sráží a dny jsou temné
Možná máš moje číslo
Možná znáš moje jméno
Ale nikdy nezískáš mé srdce

Tohle dává mému dětství smysl. Ty lidi, ten důvod, ta místa, ty zážitky. Jděte doprdele všichni, kdo to neuznáváte, je mi to jedno, ukazuje to akorát tak na vaši pitomost, jen vy o všechno přicházíte.
Jen nevím, proč mi vzali ten sen, proč mi vzali můj velký sen.. všechno to zkazili, vzali to, ukradli a dali jinému.
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
musím ti to přát
Ale vím, že nebudu, vždycky to ve mě bude, že ty jsi byl první, a já mám svůj sen v nedohlednu. A přitom jsem já ta, co na to měla právo, protože jsem přece starší, a ty jsi to ani nechtěl, nechtěl jsi to a já jo, a dostal jsi to ty. Proč? Není to fér, muset se na to všechno dívat a strašně se bát toho, že se ti to nepovede, protože jsi to přece ty, a já nechci, abys byl nešťastný, ale proč se mám dívat na něco, co chci já a máš to ty? Mám z toho v hlavě nepořádek, strašně moc jsem tohle chtěla mít první. Strašně moc. Teď nevím, co chci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hifi Hifi | Web | 7. února 2013 v 21:40 | Reagovat

Chtělas mí to první...
A změní se to tak moc, když to budeš mít druhá?

2 Seš mi fuck. Seš mi fuck. | Web | 9. února 2013 v 18:42 | Reagovat

Já vlastně nevim, co na to říct. (pěkná kresba.)

3 Lizzy Lizzy | Web | 10. února 2013 v 0:27 | Reagovat

Ta filharmonie mě mrzí. Vím, co to pro tebe znamenalo.
Ale budou další příležitosti a nevzdávej to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.