Ve správný čas na správném místě

24. ledna 2013 v 20:17 | רנטה |  Úvahy k zamyšlení
Stále kudrnatá.
Stále zelenooká.
Stále s průměrnou/podprůměrnou výškou. (Nehodící se škrtni.)
Stále naivní.
Stále téměř negramotní.

Nenávidím odpoledky. Pořád nějaký sklíčka a petriho misky.. núďo. Ale vlastně ne, celkem mě to baví. Vůbec celá biologie. Hehe. Asi mi jebe. No, nevadí, každopádně, krásně se tam přemýšlí. Zatímco hledáte nějaký buňky a vocásky a vůbec, dospějete ke spoustě rozhodnutím, a když ne, tak si alespoň krásně pročistíte hlavu. Akorát mi tam u toho chybí, že si nemůžu pustit sluchátka, protože pak by to bylo fakt boží. Vlastně, když jsme se naposledy koukali na jakýsi dokument, jelikož jsme měli supl, stihla jsem si pokreslit ruku, sáhodlouze se vypsat a čmárat na papír. Jediný, co si z toho dokumentu pamatuju, je, že tam byly prasečí embria, který jsou neskutečně podobný lidským a ukázka líbání, kde si dva (a více) lidí předávají bakterie.. nechce se mi věřit, že jsem to kdy podstoupila, teď k tomu mám silný odpor. Vlastně, matne si pamatuju, že jsem kdysi kdesi četla, že DNA banánů je zpola stejná jako déená lidí.. takže jsme všichni napůl banáni. No není to povzbudivý?

Vlastně mě všichni hrozně rozčilují těmi svými plány. Jak si představují svou velkou lásku, ideálního partnera. Proč jsem já nikdy neměla vysloveně typ kluka? Jo, jasně, mám ráda černý vlasy a zelený nebo hnědý oči. Ale.. nic víc. Jsou tu ty věci, aby měl stejný vkus dejmetomu v hudbě jako já, ale to jsou už jiné věci, které jsou pochopitelné. Jasně, že holce, která by poslouchala řekněme punk by to neklapalo s někým, kdo poslouchá 1D. Mám snad jediné předsevzetí, aby byl vyšší než já, ale to při mé výšce fakt není žádný problém. Ale úplně mě fascinuje, jak ostatní plánují, kolik budou mít dětí, kde budou bydlet, co vystudují, kde a jak budou pracovat, co budou s přítelem podnikat.. proč já takové představy nemám? Proč si vedle sebe neumím nikoho představit? Když na to myslím, vidím sebe, malou, s úzkými riflemi a vytahaným svetrem s vlnitýma vlasama do půli zad a vedle sebe jakousi vyšší osobu, která má ale přes obličej cenzuru. Přes obličej, přes tělo, přes vlastnosti.. ani v představách o něm nemám jasno, nedokážu si vybavit nikoho, koho bych vedle sebe dokázala snést. Nevím ani co chci studovat, co chci dělat.. vlastně vůbec nevím, co se životem.
Když si mám samu sebe doopravdy představit za nějakých.. pět šest let, tak se vidím v bytě, kam se vrátím unávená z (bůhvíjaký) práce. Pustím si zprávy, vezmu si zmrzlinu, a zatímco umývám nádobí, poslouchám rádio nebo vůbec, prostě hudbu. Vidím se, jak ležím s nohama u hlavně postele a listuju časopisy. Vidím se, jak si pročítám své staré deníky, své staré já. Někdy si v deníku nechávám vzkazy pro mé budoucí já. Možná si pořídit nějakýho malýho pejska, nebo kočku, abych v tom bytě nebyla úplně sama. Každopádně bych chtěla byt, kde bude možné vyjít na střechu, po takových těch divných schodech, co vedou rovnou z okna bytu. Někdy si přivstat a koukat na východ slunce. Nebo naopak, večer se jít nahoru uklidnit.
Přijde mi to všechno strašně daleko, než něco takového bude moct nastat. Nedokážu se vidět nezmatenou, klidnou. Vlastně jsem už teď strašně rozvážná a oproti ostatním málokdy šílená. Ale zdaleka ne klidná. Pokaždý se najde něco, co mě prostě užírá, co mě strašně štve, něco, nad čím pořád přemýšlím.

Vezmu si černý brýle a pojedu s vámi kam chcete. Třeba i do Vesmíru. Hlavně zařiď odvoz a dozor, Všemohoucí.

Můj život nastal životní změnu. Ne, kecám. V mém životě se absolutně nic nemění. Všechno je pořád strašně stejný. Jelikož je po Vánocích, naši mají mánii "naše dceruška už je o tolik starší" - a to proto, že za necelý dva měsíce mám narozeniny. A že by nějaká závratná změna? Že by mě třeba pustili s kamarádkama na koncert, který je, pravda, až do noci, ale na druhou stranu, odvezl by mě táta? Ne. Raději mi to zakážou, a holky půjdou samy. Boží.

Na rukou rukavice, kolem krku šálu, tlustej kabát, vznáším se na oblacích.. vlastně ne, mezi nimi. Lítám tam nahoře, se mnou i ptáci, mluvím s nimi, i když nerozumím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seš mi fuck. Seš mi fuck. | Web | 25. ledna 2013 v 1:04 | Reagovat

http://www.youtube.com/watch?v=O-dNDXUt1fg BANANA RULEZZ!

Rodiče jsou často svině, co naděláš. 17. února mi bude čtrnáct. Když jsem se vrátila z NY, spoustu lidí mi řeklo, že jsem se změnila. Že se snažim tvářit, že mi je všechno fuck. Že mi narostlo ego. (a třeba i jo. jděte všichni do prdele.)

2 jana-janishka jana-janishka | Web | 26. ledna 2013 v 7:19 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
A promiň za reklamu!
PS:Máš pěkný blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.