Kytičkyyyy

21. prosince 2012 v 15:34 | רנטה |  Úvahy k zamyšlení
Jakože Vánoce. Jsme všichni děsně moc šťastný, jak se všichni žerem, a dáváme si dárky. Nasrat, já nepřinesla jediný pořádný dárek, samý píčoviny. A i tak mi trvalo děsně dlouho, než jsem se dokopala něco koupit.
Letos mám Vánoce úplně v zadku. Je mi to nějak jedno.
Naše škola se odhodlala nám kapánek vynahradit, že když všechny školy maj ředitelský a my jediný klušem do školy dál, jak začarovaný ovce, dají nám delší přázdniny, a do školy teda jdem až sedmýho. Joho. To sme všichni šťastný. Teda, ostatní fakt jsou, ale mně je to letos nějak zvláštně jedno. Zvykla jsem si na školu. Ráno vstát ve čtvrt na šest (jo, posunula jsem si budíček o čtvrt hodiny. som drsná.), obléct se, vysrat se na snídani, svázat vlasy tak, aby bylo co nejmíň vidět, že už zas trčej na všechny strany. Ale ne, oni trčej pořád, i kdybych vzala vteřiňák, který napatlala na izolepu a to celý přilepila k hlavě a navrch to ještě obvázala sexy látkovým provázkem, takovej ten, co se rád trhá, tak stejně budou trčet dál.
Hele, to není špatnej nápad.
Dostala jsem pár fakt pěkných věcí. Hodně jsem se smála, spíš z povinosti, aby si nikdo nemyslel, že mám depku, ale stejně mě od toho bolí čelisti. Od El. jsem dostala symbolický dárek - kasičku, do který budeme každý měsíc házet přinejmenším dvacku, a jednou, až se to sečte, vyjde to na několik tisíc, tak spolu pojedem na dovču. Až budu mít nějaký prachy, koupím jí to dodatečně téže. Pak si taky pořídíme vlastní super-státek na vánočních trzích, kde budeme společně mrznout s tlustýma bavlněnýma ponožkama a beranicou, a budem tam prodávat samý super věcičky. A taky se jednou dostaneme do císařský lóže v Národním divadle.
Prostě budem mít děsně náročnej, ale vzrušující a sexy život.
To bude kůl.

Na Silvestra musím vypadnout. Co nejdál. Při čemž jediná možná alternativa je k sestře do Prahy. Potřebuju odtud pryč, už mi to všechno leze na mozek, všechno je tak odporně stejný, šedý. Fakt by mi nevadilo, kdyby to trochu prosvětlila nějaká jasná barva. Mohlo by sněžit, ještě alespoň na chvíli. Ale né, musí akorát tak chcát, žejo. A jak to s tímhle začalo, stala se z toho odporná hnusná cukrová vata, která tak divně křupala, když jsem po ní chodila.
Sněžilo před pár týdny, což bylo super, ale jakožto vždy, nakonec se potvrdily mé věštecké schopnosti, že ještě do Vánoc to všechno smeje déšť a bude z toho hnusná hnědá čvachtací břečka. To sem chytrá.

On má dneska vlastně být ten konec světa, co? Jasně, všeci mi budete chybět. Haha. Sem vtipná.
Vlastně mám teorii, že jsme vlastně už všichni mrtví, jen jsme si to ještě neuvědomili. Takže jsem asi v pekle, protože dneska jsem měla k obědu odpornou houbovou břečku, co se nedala pozřít. A Es. si na ni vysypala půl tuny soli. Haha. Ne, promiň, soudružko.
Každopádně je to nějaký podezřelý, protože co by dělala v nebi naše třída? Mé morbidní sklony zůstaly neodhaleny, protože já se v pokoji zamykám, když brečím, nebo mlátím do všeho kolem. Včera jsem si brutálně sedřela klouby na rukou, když jsem jakožto alternativní boxovací pytel použila svou sladkou věrnou žlutou zeď v pokoji. Takže jsem asi v pekle. No co, tady bude alespoň prdel. Budu chodit strašit malý děti tam nahoru. Hehe.

Vlastně se nehorázně těším, až od El. dostanu plakát Queenů, který si ochotně a s neskrývanou láskou pověsím nad klavír, nad jediné prázdné místo na stěně. A budu nad nima slintat. Ochoch. Nemohu se dočkat, drazí.

Rozhodla jsem se, že příští rok jdu taky na rétoriku. Ne, že by se mi chtělo kecat na celou školu (protože z třídního kola samozřejmě postupím) něco o nějakých píčovinách, ale potřebuju si dokázat, že alespoň plivat na ostatní nesmyslný píčoviny mi ještě jde, a porazit třídního šprta, co si vítězství absolutně nezasloužil. Asi bych ale měla začít vymýšlet to téma, protože už teď mě napadá, co bych říkala, abych zabrala to místo, než se vůbec dostanu k tomu, o čem budu mluvit. Like a boss.

Je to divná fotka, ale já ji žeru, Es. tam vypadá tak úžasně nevinně. Miluju tě, má drahá/milenko [buď v klidu, tohle je neviditelným inkoustem, El. to nevidí.]
Ten den byl boží, dvě frisca, a spát jsme šli až bůhvíkdy. Jak Es. po dvou locích řekla "že jí to stoupá do hlavy".

Miluju vás holky, a už jste zase jediný. To jsme všechny rády. Kašlem na kluky, (jo El., i ty), založíme klub feministek, jehož jedinými členy budeme jen my tři, přestaneme si holit nohy a začneme propagovat anarchii.
Svět je fajn, teda, když se mi zrovna chce.

Děsně truchlím, jsem po rozchodu. Poseru se z toho asi, žejo. Debil. Jednou mu dojde, kolik ztratil, až si najdu někoho novýho dřív než on. Haha. A že najdu!
Takže se morálně připravte na čas, který strávím nepřítomným koukáním z okna. Na dobu neurčitou.
Protože přeci jen, chybět mi bude, ale pak.. jsem zpět! Já nikdy neodešla!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seš mi fuck. Seš mi fuck. | Web | 29. prosince 2012 v 3:38 | Reagovat

A chčije, a chčije.

Já sem mimo, a ty taky- budeme mít klub? Na silvestra do Prahy? Přijeď, bych se nějak  zařídila.

2 Renča Renča | Web | 4. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

[1]: To mi povídej. Ale přijela mi rodinka, nemohla jsem se zdejchnout. Ale jakmile budu moct, padám za tebou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.